sudokucup.com

Pohádka o Krtečkovi

 

 

Jan Novotný, známý jako Krtek Honza, je sympatický a pohledný mladý muž se smyslem pro humor. Narodil se 25.10. 1984, žije a studuje v Brně. A dámy pozor! Jak se mi povedlo vyšpiónit, je momentálně nezadaný! I když já osobně si tak nějak neumím představit, kdy mezi luštěním šifer, logických úloh a sudoku a jejich tvořením, studiem vysoké školy, hudbou a sportem by si našel čas na romantické chvilky ve dvou. Na rozhovor jsme se setkali ve sportovní hale, kam šel s přáteli hrát badminton, pak si stěžoval, že jeho hra na kytaru pro nedostatek času upadá a nakonec prohlásil, že korektury musíme vyřešit až po víkendu, neboť odpoledne odjíždí s přáteli na třídenní akci, kde se bude nonstop zpívat, takže po telefonu neodladíme nic. Můžu se mýlit, ale mám poměrně intenzívní dojem, že tenhle Krtek je velmi akční a na co sáhne, to se mu daří.

 

Honzo, jak se Ti líbil sudokucup?

 

Myslím si, že to byla velmi úspěšná soutěž, zejména proto, že se zúčastnilo hodně lidí a nejenom od nás, ale i spousta cizinců. Pro mě to bylo rozhodně zajímavé luštění. Dvouhodinová dávka dvaceti úloh, to je prostě výzva a je to navíc příjemně strávený čas.

 

Z bookletu jsem byl natěšen na svižné úlohy, byl jsem pak proto poněkud zaskočen výrazně vyšší obtížností úloh v soutěži. Ze svého luštění jsem pak extrémně dobrý pocit neměl, protože jsem se v některých věcech motal, něco jsem mazal, pak jsem to nestíhal všechno. Pak tam byly nějaké drobné kaňky s odesíláním výsledků a pozdním zveřejněním.

 

A pak zase naopak ohromně příjemným překvapením je ta pozice ve výsledkové listině, která možná úplně neodpovídá tomu, jaký jsem měl z toho vnitřní pocit, ale mám velkou radost z toho, že v tom téměř světovém pořadí jsem se udržel hodně nahoře.

 

Jsi tedy s druhým místem spokojený? Nedoufal jsi ve víc?

 

Nevím, zda jsem v tomhle případě měl na vítězství - mluvil jsem s janoslawem (Jan Mrozowski) a ten mi taky říkal, že měl nějaké problémy a že si taky myslí, že se to mělo dát vyluštit vše v limitu.

 

Soutěž byla koncipována tak, že světová špička měla úlohy stihnout, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o první takový turnaj, tak jsme si neuvědomili, že je potřeba započíst i časy, které jsou nutné k tisku úloh a k zadávání řešení. Takže čas pro luštění byl takto fakticky zkrácen o 10-15 minut. Kolik Ti chybělo?

 

Myslím, že janoslawovi by to stačilo, nevím, zda mně. Jemu chyběla jedna úloha, ale mně tři. Sice dvě z toho byly klasika a kruh, které patří k těm jednodušším a je možné je stihnout okolo tří minut, nicméně v té soutěžní sadě a v časovém presu mám s klasikou obrovské problémy. Pokud je klasika, která by, řekněme na www.fed-sudoku.eu  byla vysoká, tak já s tím mám vážně problém. Neznám vyšší techniky a nejsem zvyklý je používat, nejde mi to od ruky a na soutěžích to většinou skončí nějakým zuřivým tipováním, což mě v zásadě ani netěší.

 

Co vlastně děláš v civilním životě?

 

Aktuálně končím pátý rok studia na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně. Specializovaný obor matematické inženýrství. Formálně od června 2007 titul bakalář, aktuálně diplomka na téma Multispektrální analýza obrazových dat, v červnu snad inženýr a mám v plánu pokračovat ještě na doktorském studiu.

 

Jak ses dostal k logice a následně i k sudoku?

 

Studoval jsem 8 let na nejlepším gymnáziu v ČR, tj. v Brně, třída Kapitána Jaroše . Specializovaná matematická třída, což znamenalo více matematiky, fyziky a informatiky na úkor třeba hudební výchovy nebo dějepisu. Dělali jsme na gymplu hodně olympiád, nejen v matice (2x až celostátní kolo), taky jsem hrál za školní šachové družstvo (5x až na přeboru republiky). Takže soutěžení hlavou mám od té doby v krvi.

 

Pokud vím, tak Tvůj češtinář z Jarošky, Ivo Cicvárek, patří k organizátorům šifrových a jiných her, Instruktorům Brno. Byl to on, kdo Tě přivedl k šifrovacím hrám?

 

On pro nás párkrát udělal zajímavé hry na školní výlety, kde byly i šifry, vyprávěl nám o šifrovačkách, uspořádal pro nás třídenní zážitkovou akci, z Jarošky se toho řada lidí potom chytila. Zhruba ve třetím čtvrtém ročníku na gymplu jsem se spolužáky vyzkoušel poprvé TMOU, už v roce 2004 jsme začali připravovat vlastní šifrovačku nazvanou Krtčí norou. První Krtčí nora proběhla v roce 2005, v loňském roce se hra konala už popáté. Více informací můžeš zjistit na www.krtcinorou.cz nebo na www.tmou.cz.

 

 

 

A jak to bylo dál? Kdy jsi začal soutěžit v logice?

 

V květnu 2006 oslovil „kolega“ z šifrovaček – Tomáš Hanžl, pár lidí včetně mě mailem s tím, že v Brně se koná nějaká soutěž v řešení logických úloh a sudoku a že si to máme přijít zkusit. Tak jsem to zkusil. Co jsem do té doby znal, bylo nanejvýš sudoku z novin, takže jsem vyluštil nějaké sudoku, taky nějaká kakura, která nebyla těžká na pochopení a mezitím tam byly logické úlohy, které dnes už dobře znám z přeborů, tenkrát jsem musel pozorně číst zadání, snažit se chápat… no, a na tenhle první pokus prakticky bez přípravy jsem skončil na hezkém 12. místě. A ta „nějaká soutěž“ byl Celostátní přebor jednotlivců (CPJ) v logice. Tam jsem se mimochodem poprvé potkal s Gotrochem (Jakub Hrazdira) – sešli jsme se v družstvu čtyř lidí, kteří nepatřili k žádnému týmu a dali nás dohromady pro přebor kroužků. A dokonce jsme neskončili poslední. Pak jsem začal jezdit na GP v logice. A v roce 2007 se k tomu přidalo i sudoku.

 

V roce 2007 jsi v CPJ o něco poskočil, že?

 

Byl jsem osmý a byl jsem zklamaný, protože podle výsledků předchozích přeborů jsem měl o něco vyšší ambice. Ale tehdy to bylo trochu kompenzované tím, že se nám s Kabrňáky, tj. Tomášem a Martinou Hanžlovými a Danem Markem podařilo vyhrát celostátní přebor kroužků. To byl skvělý úspěch. Tenkrát tam byli Slováci v nějaké poměrně silné sestavě a porazit Staré hnízdo, tedy Roberta (Babilona) s Petrem (Nepovímem), to se prostě dřív nestávalo. A ukázalo se to i o rok později, kdy jsme spíše se štěstím skončili druzí a Staré hnízdo v soutěži kroužků opět excelovalo. Na jednotlivcích jsem byl v roce 2008 čtvrtý, ale byl jsem zas hrozně zklamaný, protože druhá byla Jana Tylová, třetí Tomáš Hanžl a čtvrtý já a dělily nás 4 body – 2 z druhého na třetí a 2 z třetího na čtvrté místo. Během té soutěže jsem měl pár problémů, které byly spíše v řádu desítek bodů, takže ohrozit Roberta při jeho velmi suverénním výkonu vloni šance nebyla, ale určitě tu medaili to chtělo. To jsem si potom zas trochu vynahradil v září na nominačním turnaji reprezentace, který jsem vyhrál celkem suverénně. To je do jisté míry výrazně prestižnější soutěž než CPJ, protože tam se sjede 10 – 15 nejlepších a hlavně úlohy připravuje Zdeněk (Vodička) a připravuje je tak, že jsou prakticky na úrovni mistrovství světa.

 

Ty jsi primárně logik?

 

To je zajímavá otázka. Po výsledcích z loňského roku a titulu mistra republiky a také vzhledem k zaměření tréninku, který tomu předcházel, si myslím, že spíše je mou prioritou sudoku. Ale když nad tím tak uvažuji, tak mám rok rozdělen na půlrok sudoku a půlrok logiky. Od návratu z MS v logice v Minsku jsem na logiku v podstatě nesáhl, nepočítám-li GP. Vlastně… luštím ploty (www.kwontomloop.com), ale to je denně tak desetiminutovka. Takže teď trénuji sudoku.

 

Ve světě sudoku ses objevil zhruba před rokem a půl. A to už jsi byl ve světě logiky známý. „Kovaní sudokáři“, resp. většina velkých jmen, se přitom většinou na té scéně objevila podstatně dříve, řekněme v roce 2005 až 2006. V logice jsi už tehdy na začátku měl jméno…. A Tvůj postup na horní příčky všemožných žebříčků v sudoku byl raketově rychlý.

 

To ano.  Možná to nebudou „kovaní sudokáři“ slyšet rádi, ale ono to není ani o vysoké, ani o nesousledné tabulce nebo o pořadí v žebříčku osobáků. A logika a sudoku – v tom není až takový rozdíl. Sudoku je použitým způsobem myšlení  logická úloha. Takže občas nechápu, když se někdo brání používat hlavu namísto zažitého klasického algoritmu. Je sice pravda, že MČR bývá hodně o klasice a bývá tam i hodně lehčích variant. Ale třeba MS v Praze, to byla spíše logika. Všechny ty nové úlohy vyžadují přístup i ze strany logiky a já si myslím, že právě důvodem, proč jsem vyhrál MČR 2008 byl v tom, že jsem dokázal spojit ty dvě věci (tj. logiku a rychlost v řešení sudoku tabulek) dohromady. Pro mě je výhoda, že z logiky jsem zvyklý přistupovat k nové úloze logicky – tj. dát si dohromady pravidla, uvědomit si, co z toho plyne a jak toho využít, ale zároveň už jsem dnes schopen vyluštit tu obyčejnou klasickou tabulku i za dvě minuty.

 

O tom v zásadě mluvím – dokázal jsi získat v relativně krátkém čase velmi vysokou rychlost v luštění klasiky a navíc můžeš hodně stavět na zkušenostech z logiky. Neuvěřitelně rychlý je Jakub Ondroušek, jemu však více sedí klasicky laděné soutěže.

 

Kubu jsem nejednou viděl luštit naživo, třeba když jsme seděli na letišti po cestě zpátky z Indie, tak nám ukazoval, jak „maluje čísílka“ – buch buch buch! A taky jsem ho viděl hodně zblízka, když jsme seděli kolem jednoho stolečku v Goa a luštili jsme soutěžní bloky soutěže družstev. To byla prostě síla. Možná jeden z mých nejsilnějších zážitků z luštění vůbec se odehrál, když nám v týmovém bloku chyběla poslední tabulka a bylo třeba „dobouchat“ nějaký irregular a my nad tím oba seděli a ukazovali si v tabulce prsty a lítalo to tam. Takže já jsem Kubu viděl luštit vážně hodně zblízka a zážitek je to úžasný. On vidí, co ještě chybí v řádku, sloupci oblasti…

 

Ty taky nejsi zrovna pomalý, taky dokážeš vyluštit klasickou tabulku pod dvě minuty, ne?

 

No, nějaký osobák pod dvě minuty se asi najde (smích).

 

To je celkem výhoda, ne? Máš zkušenosti z logiky a nová úloha Tě nepřekvapí tolik, jako klasického sudokáře a přitom umíš vyvinout i slušnou rychlost.  

 

Tohle se naplno projevilo vloni na podzim na GP v Plzni a Mostu, kde mě to nesmírně bavilo, protože z velké části tam byly nové a neobvyklé úlohy, na druhou stranu byly takové svižné. Pokud si člověk správně interpretoval podmínky zadání a používal je, tak to šlo hrozně rychle od ruky. A pocit z luštění je potom takový příjemně lehký. A pak jsou na druhou stranu Gotrochovy tabulky, kde člověk hledá každé číslo pět minut jedno za druhým a nemá jinou šanci.

 

 

 

A čemu Ty osobně dáváš přednost?

 

Určitě svižným úlohám před těmi, kde lovím čísla nebo musím tipovat.

 

Pokud tomu rozumím správně, tak Tvůj přechod ze světa logiky do sudoku byl plynulý tím, že ses začal vedle logiky zúčastňovat i GP v sudoku a začal jsi luštit sudoku na papíře?

 

Ano, sudoku určitě převážně na papíře, na vůbec první GP v sudoku – Most 2006, jsem nejel, ale vím, že jsem to potom doma luštil a že se to řešilo i na kroužku (Kabrňáci) a že tam Víťa Koudelka říkal, že to bylo neúměrně těžké, že to vyhrál Robert Babilon, který měl jen 5 úloh z celkem osmi. Já jsem si to zkoušel doma a za tu hodinu jsem jich udělal šest a říkal jsem si, že to je celkem dobrý. Potom byly nějaké nominační soutěže v novinách a na sudoku lize, tenkrát jsem se začal připravovat a měl jsem dokonce takové ambice, že jsem věřil, že bych se mohl dostat do reprezentace. Nakonec se ukázalo, že mi to uteklo o pár políček, protože tam byla těžká úloha za 30 bodů, kde jsem měl pár políček špatně, kdybych je měl správně, tak mám o 5 bodů víc než Robert Babilon a jdu do play-off a možná i následně luštím jako soutěžící v Praze…

 

Promiň, že do toho vstupuju, ale takto Ti to „uteklo“ po nějakých třech měsících tréninku zaměřeného na sudoku?

 

V zásadě ano, i když to není tak snadné určit. Na jaře 2006, kdy jsem se objevil na nějakých těch logických soutěžích, to už jsem hrával sudoku z novin, někdy na podzim jsem to začal zkoušet na www.sudoku-league.com. To mě teda moc nebavilo, protože je to na mě moc těžké, resp. takové, že v polovině případů by to skončilo nějakým tipováním. Nemám rozhodně trpělivost jednu denní klasickou tabulku luštit moc dlouho. Takže zavírám a poslední dobou už ani neotvírám. Každopádně až doposud luštím doma hodně na papíře.

 

Kde získáváš zadání?

 

Zpočátku mi něco dával Tomáš Hanžl, od té doby jsou GP, která taky za rok člověk zapomene, takže se to dá luštit vícekrát, další zdroje jsou určitě různá národní mistrovství jiných zemí, pak mistrovství světa a podobně. Z tohoto pohledu je určitě zajímavý i Sudokucup, který se nepochybně stane dalším zdrojem úloh.

 

Když jsme u těch zdrojů… Kromě toho, že výborně luštíš, sám i zadání tvoříš. Kde hledáš inspiraci pro autorská zadání, ať už jsou to šifry či nově originální sudoku?

 

Šifry, to jsou nápady, které přichází nejčastěji v posteli před usnutím. Totéž vlastně platí i pro sudoku. Pro obojí pak platí, že nevymýšlím až tak superoriginální věci, jako spíš využití obvyklých principů neobvykle (třeba wrong killer) nebo spojení několika věcí (gulášek) a u šifer vícekrokové záležitosti.

 

Aktuálně mě baví hodně obojí, tj. jak luštění, tak tvoření nových zadání. Týká se to sudoku – co se týče šifer, je momentálně mírně mrtvá sezóna, takže sudoku hraje prim.

 

Používáš nějaké generátory, anebo tvoříš tabulky celé sám?

 

Ten způsob tvorby je zhruba následující: nápad – tabulka s danou vlastností – pokus o vyřešení. Když to klapne, je úloha hotová, pokud ne, musím tabulku předělat.

 

To zní hrozně jednoduše…

 

Třeba dnes jsem cestou trolejbusem udělal kompletně novou úlohu za 20 minut. Navíc si myslím, že se celkem povedla. Ale liší se to a jiné věci zas mohou trvat hodně dlouho.

 

Dá se nějak srovnat pocit autorského uspokojení z povedené úlohy s uspokojením z hladce vyluštěné tabulky?

 

Podle mě se to moc srovnávat nedá. Protože příjemně vyluštěná tabulka, přebor či dokonce mistrovství republiky, to je okamžitá věc.

 

Tvorba nové tabulky je oproti tomu spíše běh na dlouhou trať. Zahrnuje samotný proces vymýšlení a realizace a pak to musí k uspokojení autora ještě luštitelé rozumně odluštit a ocenit. Je taky rozdíl mezi tím, zda dělám jednotlivou tabulku, což lze pro varianty na FEDu (www.fed-sudoku.eu), anebo celý turnaj. Pro GP je nutné vyvažovat úlohy na obtížnost i pestrost. Jedna dobrá tabulka nestačí.

 

Nedávno sis zcela samostatně troufl na sestavení autorských zadání pro GP v Prostějově a rozhodně to nebyl žádný propadák, i když se ozývaly hlasy, že to bylo hodně těžké. Neláká Tě autorsky zpracovat některý další Sudokucup?

 

Co se týče Prostějova, byl to můj první turnaj a vím, že některé úlohy byly příliš obtížné. Zjistil jsem to už v průběhu příprav, ale nechtěl jsem na poslední chvíli předělávat celý přebor, protože z organizace Krtčí norou vím, že to k dobru nebývá.

 

A co se týče Sudokucupu, zrovna jsem se dohodl s Kodynem, že příští Sudokucup bude moje dílo, takže pokud se nestane něco nepředvídaného, mělo by to tak být.

 

Mluvili jsme o Goa a o týmové soutěži. Zaujalo mě to. Rozumím tomu správně, že jste s Kubou Ondrouškem dokázali kooperovat na jedné tabulce, a to ještě tak, že to bylo ku prospěchu věci?

 

V téhle souvislosti bych se rád k soutěži družstev vrátil trošičku více. První týmový blok začínal multi, které luštil každý sám a teprve pak jsme se scházeli u jednoho stolu a každý sebou nesl třetinu zadání.  Bylo tak potřeba, aby se sešli všichni, což se zdaleka všem týmům nepodaří. (odbočka Minsk: tam se stala taková vcelku strašná věc, že v týmovém bloku na stejném principu se nesešel žádný z týmů celý a nikdo tak neměl v zásadě šanci tu společnou věc byť jen začít. Pikantní na tom bylo, že ta úloha byla na principu sudoku). Tam bylo dobré, že první šel Snyder, pak já a těsně za mnou Kuba (Ondroušek). Takže psychologicky velmi příjemné, že jsme to zvládli v zásadě nejrychleji. Kuba pak říkal, že ještě čekal a kontroloval si řešení – tam totiž nemá smysl, aby šel člověk sám. Už jak jsme byli dva, tak jsme přepsali ty části, které jsme si přinesli, něco už se dalo začít luštit, trochu se to navpiskovalo a ani na Janku (Tylovou) jsme nečekali tak dlouho.

 

To musí být pocit velké odpovědnosti, když víš, že zbytek týmu čeká na Tebe, ne?

 

V okamžiku, kdy už tohle víš, tak samozřejmě. Ale v týmové soutěži obvykle lze odevzdat individuální část nekompletní. Problém je v tom, že pak tam nelze většinou získat časové bonusy a podobná zvýhodnění, takže pokud je alespoň trocha času, tak se člověk velmi snaží. V rámci týmu však předem bývá dohoda o čase, v němž už je pak lepší „zahodit“ tu individuální část a hlavně přinést zadání pro společné věci. V tomhle bloku týmové soutěže jsme si to pak nejprve rozhodili, tedy každý si vzal něco. A jakmile zbývala už chvilka do konce, tak jsme spolupracovali na jedné tabulce všichni a určitě to takto šlo. A stejně tak ve druhém bloku, kde se skládaly skládačky, tak Janka zcela famózně zvládla jednu úlohu zcela sama a my jsme na začátku s Kubou společně koukali do killera. Rozdělení práce dokonalé: já jsem Kubovi rovnal možné kombinace jednotlivých dílků a on propočítával přes killera, jestli je to použitelná varianta. Ta spolupráce v týmovém bloku byla prostě vynikající a taky se nám odpovídajícím způsobem dařilo. Tam jsem pak využil třeba zkušenosti z šifrovaček a týmové soutěže v logice, kde je tým velmi důležitý.

 

Pokud jsi v týmu s někým, s kým si nesedíš lidsky, je možné zaluštit stejně dobře, anebo je pro týmovou soutěž podstatné, aby v týmu vládla vzájemná důvěra, respekt a tolerance?

 

S tímto mám už nějaké zkušenosti právě z šifrovaček a rozhodně to může dělat problémy. Pokud se třeba na šifrovačce cítím v týmu dobře, tak nemám problém prezentovat své názory, za něčím si stát, něco říkat… Ale pokud bych tam byl s někým, komu bych se třeba bál poradit nebo před ním prezentovat nápad, určitě by to problémy způsobilo. V těch sudoku soutěžích, pokud by to byly tři individuality, které se nějakým způsobem perou a nesnášejí, tak by to dopadlo asi tak, že by si rozhodili úlohy a případně si je vyměnili, kdyby jim nevyhovovaly. Je vážně otázka, jak by to v Goa dopadlo, kdyby nebyla ta pohoda. Ale my jsme si navzájem velmi seděli právě i po lidské stránce naprosto výborně, takže tento problém tam zcela jistě nevznikl.

 

 

Zúčastnil ses dvou mistrovství světa v logice – v roce 2007 v Rio de Janeiru, loni v Minsku. Jak na ně vzpomínáš?

 

Do Ria jsem odjížděl jako bažant, který všechny poměrně dost překvapil, podobně jako jsem spoustu lidí víceméně šokoval mistrovským titulem v sudoku v roce 2008. Ale to bylo dáno tím, že v obou případech jsem zhruba dva tři měsíce předtím doma luštil a připravoval se. Navíc logika od devadesátých let minulého století, kdy suverénně vyhrával Robert Babilon, protože je geniální,  se posunula hodně k rychlosti a drilu, takže když mám natrénováno a prodám k tomu svoji rychlost, tak se už stává, že Roberta můžu porazit, pokud tam jsou úlohy, které jsou z bookletu předem známé a mohl jsem si je předem ozkoušet.

 

Už v Riu jsme v soutěži družstev celkem uspěli, obsadili jsme šesté místo a do Minsku jsme si už dávali jako cíl třetí místo, i když jsme si z toho spíše dělali legraci. Je to totiž docela dost na vážkách, když si člověk uvědomí, které „strašné krajiny“ je třeba pro splnění takového cíle porazit.

 

Do Minsku jsem díky zmíněnému vítězství v národním nominačním turnaji odjížděl jako „jednička“. Myslím si nicméně, že moje pozice s Janou a Robertem je velmi rovnovážná. Oni jsou schopnější lépe se adaptovat na těžší úlohy a nové věci a já mám víc nacvičenou rychlost na známějších a obvyklejších věcech. Takže záleží na tom, jaké budou zrovna úlohy, ale vážně myslím, že náš přínos pro tým je v rovnováze.

 

Samozřejmě do toho nevidím, ale zrovna z těchto dvou lidí mám pocit, že situaci nevnímají stylem: objevil se Krtek, poráží mě, nemám ho rád/a, ale naopak že mají radost z toho, že se na scéně objevil nový talent a možná jejich nástupce. Jak to vnímáš Ty? Existuje mezi Vámi nějaká nevraživost nebo něco podobného?

 

Určitě ne. Oni byli dříve na absolutní špičce, byli v devadesátých letech v týmech opakovaně mistry světa. Postupně, od roku 2001, kdy bylo MS v Brně, kde myslím naposledy získali medaili, to šlo spíše dolů.  To má taky naprosto jednoduchý důvod. Ono před těmi lety, kdy byl Robert mistrem světa, byl student, stejně jako dnes já. Ale oni jsou teď všichni pracující lidé a je pochopitelné, že na intenzívní trénink prostě nemají čas. Zkušenosti mají obrovské a vždy je zužitkují. Byli stále hodně dobří, pohybovali se stále ve světové dvacítce, ale i v soutěži týmů ta umístění klesala. Je samotné to mrzelo, nebyli na to zvyklí, takže je určitě potěšilo, že jsme se zase posunuli zpět na pozice v čele, v Minsku pak říkali, že je to super pocit, zase si sáhnout na medaili.

 

Z informací, které mám, vyplývá, že jsi k tomu umístění přispěl nemalým dílem.

 

Je fakt, že mi Jana s Robertem a Petrem děkovali, je fakt, že jsem poskládal diamanty, ale ty diamanty… já nevím… je to skládání dřevěných kousků do sebe, to byla spíš maximální haluz (směje se). Tam je naopak vidět ze Zdeňkových fotek, že některé týmy k tomu přistoupily hrozně logicky, dílky si roztřídily a bádaly nad tím. Já vzal prostě šest dřevěných kousků a složil je dohromady s heslem „Hlavně se s tím nemazat“ (zde jistě každý uhodne, že původní znění hesla je upraveno do politicky korektní podoby ). Perlička ovšem je, že při závěrečné slavnostní večeři mi jeden ten diamant rozebrali a já nebyl schopen ho složit, resp. trvalo mi to mnohem déle než při soutěži.

 

Když jsme u těch světových soutěží, procestoval jsi takto kus světa - loni jsi byl v Goa a Minsku, v roce 2007 ses podíval na Mistrovství světa v logice do Rio de Janeira.  Přitom jsi student. Vím, že tím, že se staneš sudoku šampiónem, asi moc nezbohatneš. Jak jsou takové cesty financovány?

 

To, že se sudoku nedá zbohatnout, je pravda. Teď došlo na to, že byly za sebou dvě hodně vzdálené akce, a to Brazílie a Indie, které byly mimořádně finančně náročné. Ale byly to naprosté premiéry, bylo to téměř poprvé mimo Evropu. Myslím, že dvakrát bylo MS v USA, ale jinak to snad vše bylo v Evropě. Když se má jet třeba do Německa, tak jsou náklady pochopitelně výrazně nižší. Takže tyto dvě akce byly právě z finančního hlediska v zásadě extrém. Bělorusko už bylo v normálních mezích, teď bude Slovensko, pak snad Turecko a Polsko, to už nebude tak zlé. Je fakt, že s Brazílií a Indií trochu problémy byly. Pro Brazílii ale sehnal poměrně hodně peněz Víťa (Dr. Koudelka) od sponzorů a to, co jsem do toho investoval já nebo přesněji řečeno mí rodiče, bylo zhruba 15 tisíc, což je na výlet do Brazílie v podstatě legrace. I v případě Indie zapracoval na financích hodně Víťa. A mně díky tomu, že jsem byl čerstvě ověnčen mistrovským titulem a získal tím i trochu publicity, formou mimořádného stipendia přispěla škola a přibližně zase zhruba 15 tisíc korun šlo z rodinného fondu. Takže pro mě ty náklady byly velmi přiměřené. Víťa dokonce sehnal dodatečně s ohledem na dobrý výsledek na soutěži ještě nějaké další finance a dokonce nám ještě něco vracel. Minsk pak tím, že byl výrazně levnější, skončil dokonce téměř na nule. Ale určitě, pokud by se Víťa osobně tolik nenamáhal nějaké finance na účast reprezentace zajistit, tak by to byl obrovský problém. Pokud vím, tak třeba neúčast polské reprezentace v Goa byla dána právě finanční náročností.

 

Jak se tedy shání peníze na sudoku?

 

Tohle je vážně spíš otázka na Víťu Koudelku, já o tom téměř nic nevím. Vím snad jen, že se pokoušel získat nějakou podporu např. z brněnského magistrátu, obracel se na Hlávkovu nadaci pro nadané studenty, ale pokud vím, tak ani na jednom z těchto míst neuspěl. Můj osobní dojem je, že se mu finance daří získávat zejména přes osobní kontakty a vím, že část financí poskytuje přímo on, resp. jeho firma KIRA, navíc on sám si platí své náklady, když s námi na soutěž jede. Určitě mu patří velký dík za to, co pro české sudoku dělá.  

 

Kterého ze svých dosavadních úspěchů si ceníš nejvíce? Na kterou soutěž vzpomínáš nejraději?

 

To jsou určitě ty tři medaile z poslední doby. Nejsilnější pocity jsem měl asi při zisku titulu mistra republiky v sudoku v loňském roce, protože to byl pro ostatní šok a pro mě určité zadostiučinění, že jsem se dokázal takto kvalitně připravit. I když na druhou stranu: ve chvíli, kdy se tam objeví play-off, tak tam se může stát cokoli. Pro mě bylo hodně důležité, že jsem byl nejlepší po základní části, cítil jsem tehdy velké zadostiučinění a byl jsem maximálně spokojen, že jsem předvedl tak kvalitní výkon. Byla v tom však pořád i spousta štěstí, protože mně se vloni povedlo, na co jsem sáhl, všechno mi šlo hezky od ruky, nic jsem nemazal, nebyly tam žádné velké záseky. Ano, měl jsem jednu úlohu špatně, což bylo způsobeno nějakými hloupými přepisy, bylo v tom zhruba 30 bodů, což pro někoho jiného mohlo znamenat rozdíl, zda se dostane nebo nedostane do finále. Ale takto je to vždycky.

 

Byl to každopádně veliký úspěch. A to finále, to bylo naprosto šílený. Když bylo jasné, že jdeme do finále, my čtyři tam budeme luštit jednu tabulku za druhou, tak jsem se bál, že tam budou vysloveně klasické tabulky. Říkali jsme si, že to má Kuba (Ondroušek) v kapse, že tam není šance. Pak se ukázalo, že byl možná nervózní, možná mu to nesedlo, těžko říct. Ohromným překvapením bylo, že jsem zvládl i na tabulkách, které nebyly specificky obtížné, Kubu porazit, i když to bylo hodně těsné. Janu s Gotrochem jsme nechali hodně za sebou a odevzdávali jsme my dva za sebou zhruba v rozmezí dvaceti vteřin. To považuju za veliký úspěch.

 

Další byla zlatá medaile z mistrovství světa družstev, o tom se snad ani nedá říci, že by to nebyl úspěch. Já jsem sice v Goa byl poněkud rozpačitý a byl jsem zklamaný, že to play-off tak nějak hodně divně neklaplo. Zas na druhou stranu ze soutěže družstev mám dodnes určitě vynikající pocit, a to i tím, jak se nám dařilo, jak jsme spolupracovali, bylo to prostě výborné. Totéž platí pro týmovou soutěž na MS v logice v Minsku.

 

Jaké jsou Tvé cíle pro mistrovství republiky?

 

Nemám moc možností (smích). Takže ten cíl je asi jediný. Pokud neklapne play-off, tak sice budu hodně naštvaný, ale na druhou stranu budu vědět, že to není zcela rozhodující. Cíl je odluštit co nejlépe základní část. Ale i tak je to hodně otevřené.

 

Nebaví mě luštit stále dokola klasiku, i když je to dobré pro trénink rychlosti. Týdenní alternativy na FEDu navíc rozšířily množinu „klasické neklasiky“. Přiznám se, že mě nebaví bojovat s tím znova a znova, ale současně mě znervózňuje, když vidím, k jakým šíleným časům to tam ti klikoni ženou. Mám obavy, že mě to při určité skladbě úloh na MČR může stát dobré umístění, protože dnes není jen 10 lidí, kteří jsou rychlejší v klasice, ale i 10 lidí, kteří jsou rychlejší v „klasické neklasice“. To platí i pro světovou scénu, zatímco loni jsme byli na MS tři „z FEDu“ letos ta skupina bude větší. Na FEDu dnes luští krom janoslawa i třeba Yuhei Kusui a další hráči ze světové špičky. Raději nad tím snad ani nepřemýšlím.

 

Tvým cílem je tedy dostat se do reprezentace?

 

Vzhledem k výsledkům za rok 2008 asi nepřipadá moc v úvahu, že bych i v případě nějakého neúspěchu v Brně nebyl v reprezentaci, ale samozřejmě je pro mě důležité tu pozici obhájit slušným výsledkem.

 

Na MČR má přijet janoslaw, kterého se, upřímně řečeno, celkem bojím, protože jsem s ním třikrát čtyřikrát celkem bez šance prohrál. Porazil jsem ho jednou jedinkrát asi před dvěma lety na online kvalifikaci pro německý národní šampionát zhruba o minutu. A od té doby nás drtí hodně, takže z toho mám poměrně obavy. Tam jediná šance je, že bude hodně unaven po cestě, případně večírkem (směje se).

 

Takže určitě janoslaw bude nepříjemný, určitě Kuba (Ondroušek) bude hodně kousat a podle mě úplně nejvíc bude kousat Gotroch, protože z toho co vím, mám dojem, že se soustavně a cíleně připravuje.

 

Jak se připravuješ Ty?

 

Soustavně a cíleně samozřejmě (směje se). Možná jsem ještě nenajel úplně na ten režim, že se každý den sedne a dvě hodiny se luští, ale to, co mi přijde, to přeluštím. Mám Indy (mock test), sice vždycky zpětně, ale přeluštěné, luštil jsem Francouze (národní šampionát), no a zase hrábnu do své složky a budu „zapalovat jedno od druhého“, jak se říká. Jestli to bude stačit, to je otázka.

 

Míváš něco jako trému?

 

Těsně před začátkem turnaje jsem šíleně nervózní, s luštěním to většinou mizí, pak zase až na konci, když už se „to“ blíží.

 

Nebude to letos o něco horší? Budeš obhajovat, lepší umístění než loni získat nemůžeš…

 

To rozhodně ano. Loni to bylo v podstatě bez nervů, protože očekávání jsem měl jen já sám. Pro ostatní to byl naopak dobře připravený šok. To bude letos jiné. Ale dokázal jsem celou sezónu vyhrávat, takže proč ne. Jen je to teď takové přerušené netaktickým autorstvím GP v Prostějově. Turnaj se sice vydařil, ale nepojedu ani do Hranic kvůli Sendviči (internetová šifrovací hra www.sendvic.gdi.cz) a tím se ta pauza celkem zvětší.

 

Na druhou stranu, loni jsem bojoval o místo v reprezentaci, které mám letos takříkajíc předplacené. Takže bych si mohl ty nervy odpustit. Přinejmenším se pokusím vyhnat si to z hlavy, dělat to, co má smysl a co můžu ovlivnit já sám, tedy luštit si sám pro sebe.

 

Koho považuješ za své největší konkurenty na světové scéně?

 

Tak určitě tam patří janoslaw, u něj jsem opakovaně prohlásil, že je to budoucí mistr světa.

 

Co si myslíš třeba o Snyderovi?

 

No, janoslaw nám po Indii psal, že nám pomůže konečně Snydera porazit (směje se). Hrozně záleží na úlohách a na stylu, jakým bude to mistrovství vedené. Kdyby se opakovalo Goa, tak vyhraje janoslaw nebo Kuba, který už tentokrát Snydera porazí. I my s Gotrochem jsme schopní s trochou štěstí Snydera porazit, ale na druhou stranu ani jemu nelze upřít, že je fenomenální. A je fenomenální právě v těžších úlohách. Umisťuje se velmi dobře i v logice. Minsk se mu sice příliš nepovedl, ale v Riu útočil na zlato. Letošní soutěže budou prostě hodně otevřené.

 

 

Krtku děkuju za rozhovor a budu držet palce, aby i letos vše vycházelo podle Tvých představ. A pro milovníky statistik ještě pár čísel na závěr:

 

Výsledky v soutěžích:

 

 

2007                 8. místo CPJ v logice

 

1. místo Celostátní přebor kroužků v logice (kroužek Kabrňáci ve složení

Krtek, Martina a Tomáš Hanžlovi a Daniel Marek)

 

11. – 12. místo MČR v sudoku

 

23. místo soutěž jednotlivců WPC (Mistrovství světa v logických úlohách)

 

6. místo soutěž týmů WPC (Babilon, Nepovím, Novotný, Tylová)

 

2008                 4. místo CPJ v logice

 

2. místo Celostátní přebor kroužků v logice (Kabrňáci)

 

1.  místo MČR v sudoku

 

7. místo individuální soutěž na MS v sudoku

 

1. místo soutěž týmů MS v sudoku (Novotný, Ondroušek, Tylová)

 

18. místo soutěž jednotlivců WPC

 

3. místo soutěž týmů WPC (Babilon, Nepovím, Novotný, Tylová)

 

                        3. místo v celkovém hodnocení GP 2008 v logice

                       

                        1. místo v celkovém hodnocení GP 2008 v sudoku

 

GP v logice od 2006:                 3x zlato – 1x stříbro – 4x bronz

GP v sudoku od 2007:               6x zlato – 3x stříbro – 2x bronz