sudokucup.com

JÁDRO a jejich účast na šifrovačce i-Nula 6 (2012)

Složení:
Pája Pája Sečkářová, Zuza Zuza Krumlová,
Ríša Ricc Čmelík, , Kája Kodyn Tesař, David Dejw Kruml,

Letos jsme nic nepodcenili a zvolili jsme předloňský styl přípravy (čti koštování burčáku ve Sklípečku). Přidali se k nám známé tváře - Jirka z Mlhy a Pája a Honza z Kofily.
Bohužel chyběl Ricc, ale my jsme ho kvalitně zastoupili a v přípravě jsme rozhodně nezaváhali. Už při předstartovní přípravě bylo jasné, že týmová chemie letos funguje na výbornou :D

V pátek jsme se sešli chvíli před startem a po nutném zaprezentování jsme se šli různě vítat se známými tvářemi na startu (sem tam už i někoho známe :o)

Máme jasný předstartovní cíl a tím je nezakysnout přímo na startu, ale zvládnout odejít bez nápověd a totálek, narozdíl od loňska.
Zuza vyhrožuje, že skoro nespala (prý nějaký pes štěkal, či co), tak to dohání těsně před startem. Ale na týmové foto pro "teoretickou" reportáž se vzbudí a nechá Páju z Kofily nás zvěčnit.
Odbíjí osmnáctá a je tu start.

1) Eněňou (18:00 - 18:34) = 34 minut
Hned úvodní šifra je hudební, při které využíváme discmana s rozbočkou a dvěma páry sluchátek. Nejprve poslouchá Dejw s Riccem, přičemž se u toho nepěkně šklebí a říkají, že slyší jen nějaké pazvuky. Dělíme se tedy o sluchátka a posloucháme ve čtyřech zároveň. Nakonec Pája vyndává spolu se mnou notebook (čti zápisník) a značíme si zvuky, jak jdou za sebou.
Docela se u toho nasmějeme a navíc každý slyšíme něco jiného.
Každopádně docela rychle si všímáme co a jak, máme zapsáno, opakujeme a potvrzujeme, nalézáme mezery mezi skupinami zvuků. Nejdřív chceme něco jako morseovku, ale rychle si všímáme, že druhý zvuk je vždy "a" a čtvrtý je "je". Ricc s Dejwem navrhují rovnice, Pája nastřeluje písmenka a čte se řešení. Něco se přeskočí, a ve chvíli kdy se odtuší cílové místo na nádraží v Krpoli, volíme úprk na zastávku.
Cíl splněn, zvládli jsme vyluštit ve velice slušném čase, bez nápovědy i totálky.

1-2 přesun 18:34 - 18:50 = 16 minut
Čekáme na zast. Štefánikova čtvrť a jsou tu i Spící Vol-a-geři, Alberti a Plyšáci. Zjišťujeme, že jediný, kdo stihl předchozí 44 byly Pralinky (těžko říct, jak se budou jmenovat a občerstvovat když jim do půl hodiny vyhlásí prohibici)...
Zuza dostává na příděl dvě nálepky (známe ji a raději jí víc nesvěříme) a úkol, nalepit ji jako první z celého autobusu.
Toho se zhostí s pilností sobě vlastní, takže při vystupování (čti vyskakování a řícení se) z autobusu letí směrem k orgům (sráží důchodce, týmy apod... no dobře přeháním) a jako první plácne nálepku pod Pralinky (i když web tvrdí něco jiného, my Ti Zuzo věříme!)

2) Slepá mapa (18:50 - 22:25) = 215 minut
Usedáme do blízké restaurace, děvčata si objednávají čaj a lamentujeme nad tím, co vlastně vidíme. Nejprve padá návrh, že by se mohlo jednat o nějakou mapu. Všímáme si, že je mezi obrázky i inula a špendlík. Diskutujeme, který z obrázků by mohl značit současnou pozici a který případné další stanoviště.
Bohužel se nám nedaří mapovou tematiku nějak rozetnout.
Pochodujeme okolo, koukáme se na mapu, která je poblíž zastávky, na místo kde jsou orgové, ale nic extra nepřichází. Protože o půl osmé zavírají výčepnu, tak se přesouváme do útrob nádraží. Tady sedí taky pěkných pár týmů a trápí si hlavičky.
Stále nic. Když už někdo nadhodí nápad, další dva jsou schopní tento nápad během nanosekundy rozcupovat (buď třemi lampami nebo schody a schůdky :D).
Přesun proti trudomyslnosti do Semillassa pomohl jen v tom, že jsme si dali polívku a kofolu. Nápady napřichází. Přesouváme se zpět k pozici orgů. Civíme na stanoviště, chodíme okolo a nakonec bereme nápovědu. Nic extra se nemění. Sice víme, že je to jistojistě mapa, ale to nám nepomáhá. Dejw se Zuzou jdou zkusit najít koš a nalézají jich opravdu hodně (odpadkových), ale nic jako zprávu ne.
Nakonec bereme totálku, nemá smysl se takhle trápit. Tak ne na startu, ale hned na dvojce a navíc toho promrhaného času :(

Po hře vyfocený sloup na který min. 2-3 z nás čuměli a nic neviděli :D

2-3 přesun 22:25 - 22:50 = 25 minut
Šalina nám nejede, tak musíme na zastávce čekat cca. 8 minut. Nu což...
Vystupujeme a utíkáme k Ondrovi, který už se na nás prý těší. Lepíme nálepku a vidíme, že jsme luxusně 32. No tak vzhledem k tomu, že bylo přihlášených cca. 40 týmů a z toho asi tak 5 nezaplatilo, tak jsme skoro poslední. Ideální start.

3) Mocninná (22:50 - 23:01) = 11 minut
Usedáme na schodech firmy s příznačným názvem "Nostalgie" a dáváme se do luštění změti čísílek.

Zadání šifry ze stránek: i-Nula 6

Dejw si velice rychle všímá toho, že některá čísla jsou druhými mocninami. Týmově převádíme čísla na písmenka, čteme řešení a úprkem chytáme přijíždějící šalinu na konečnou.

3-4 přesun 23:01 - 23:12 = 11 minut
Ťapeme si rychle na konečnou do Řečkovic ke hřbitovu a doufáme, že jsme pár týmů nechali za sebou.
V blízkém okolí stanoviště sedí nejeden známý tým. Vida, máme šanci se opět posunout.
Přesouváme se do útrob sídliště, nalézáme pěkné dětské hřiště s lampami a pouštíme se do luštění.

4) Sliby-chyby, JÁDRO-výhra... (23:12 - 23:37) = 25 minut
Dvacet devět vět, každá na konci má slovo, které obsahuje písmenko kurzívou a ještě navíc tučně. Přemýšlíme, že text je dost zhuleným vyprávěním několika příběhů či osob. Máme ho chtít poskládat tak, jak byl vyprávěný? A pak jen číst písmenka v těch posledních slovech? Chyba lávky! Ne všechny mají označené slovo! Jedna z vět končí na poslední a není v ní nic vyznačeno. A jedna z vět začíná na první. Ve dvou týmech paralelně pracujeme na skládání dvojic slov. Pája si vše pěkně zapisuje (toho bych prosím vypíchl, i to je jeden z kamenů úspěchu, protože jinak se dá jen tak sedět a říkat mělo by se to zapsat) a za chvilku máme všechny dvojice pospojované.
Ale jak to číst? Vždyť to nic rozumného nedává... Rychle analyzujeme, že je třeba číst X-té písmenko v následující větě z prvního slova. Balíme a přesouváme se k rybníčkům.

Ricc ještě poznamenává, že šalina je na Kartouzské a že i ví, kam jede.

4-5 přesun 23:37 - 0:15 = 38 minut
Sbíháme ze sídliště a průchodem pod kolejemi se dostáváme k Lachemě. Potkáváme jiný tým a vydáváme se nalevo, protože tu Lachemu je třeba obejít. Zuza si vzpomene, že v zadání bylo jasně napsáno, že je třeba přijít cestou zespod a tak chceme znovu vidět zadání. Pája lamentuje, protože ho už zabalila, ale vytáhne jej a potvrzuje se toto info. To trochu mění plán přesunu a tak z hlavní odbočujeme hned první doprava a vracíme se na úroveň podchodu z druhé strany Lachemy. Trochu si zakufrujeme (proti nám jdoucí Plyšáci asi taky), ale nakonec volíme optimální cestu a přicházíme k rybníčkům.

5) Blikátko (0:15 - 1:22) = 67 minut
Odevzdáváme bonusový úkol, zjišťujeme že máme - 0:30 a navíc, že je tu hodně týmů.
Batohy shodíme do trávy a jdeme se podívat na hráz. No moc moudří z toho na první pozorování teda nejsme. Bliká to. Mezery se zdají být v celku stejné. Týmů je tu mnoho a jsou tu i týmy, které na nás měly docela náskok. To nebude jen tak. Máme šanci.
Po krátkém pozorování svoláváme týmovou poradu, o co by se mohlo jednat. Řešíme, co jsme kdo viděli a nakonec nás napadá, že bychom chtěli to světlo nějak zkusit rozložit. Akorát čím? Jak? Jediné, co jsme dostali na startu je CD. Ricc vyndává přehrávač a veselým hlasem oznamuje, že cédéčko se stále ještě točí.
Ukrýváme ho do kapes a přesouváme se znovu na hráz. Nechceme přeci ztratit výhodu myšlenky. Střídavě se v tom snažíme něco vykoukat, ale ani s cédéčkem se nám moc nedaří.
Zuza bez cédéčka říká, že vidí dvě různé barvy. Potvrzuju toto pozorování a shodujeme se, že vidíme něco jako červenou se zeleným okrajem a oranžovou. Pája (opět připravená!) zapisuje do notebooku (notesu). Pracujeme synchronně, kdy já hlásím co vidím, Zuza kontroluje a Pája zapisuje. Červená - oranžová - oranžová... mnoho bliknutí až se z toho člověku točí hlava.
Když si myslíme, že máme dost dat, vydáváme se k batohům.
Nic moc se z toho vykoukat nedá. Vzhledem k tomu, že je tu mnoho lidí a čelovky nás sem tam oslňují, je těžké si být jistý. Pokusíme se udělat znovu zápis. Tentokráte volíme místo na cestičce a s co nejvíce odstíněnýma očima koukám znovu na blikátko. Díky čtyřem červeno-zeleným bliknutím máme aspoň nějaký styčný bod. Se Zuzou probíhá další kontrola. Zuza začíná váhat, co vidí, když jsou oranžová světla.
Ze znovu potvrzeného zápisu stále nic neleze. Binárka je nereálná, líbilo by se nám, kdybychom měli 3 druhy a ne jen dva. Zuza prohlašuje, že si myslí, že ta oranžová je tam ve dvou verzích. Odchází s Pájou potvrdit tuto vizi. Vrací se a mají nějaký zápis. No nebyla si moc jistá, ale když se na to koukáme a snažíme se to zkompletovat, Dejw hlásí, že to je morseovka a že to sedí.
Dohledáváme řešení, něco z toho leze, bruteforcujeme zbytek, kde to Zuza neviděla a přesouváme se na další stanoviště.

To nevypadá při odchodu tak špatně

5-6 přesun 1:22 - 1:49 = 27 minut
Tohle je asi nejveselejší část našeho putování. Při přesunu Zuza v jednom místě u kaluže zavrávorá a upadne přímo do bláta. Jako malé děti se vůbec nebrání a nekryje, takže do bahna plácne celým svým tělem. Navíc se tomu začne strašně smát až úsměvně chrochtá, což si neodpustí okomentovat Ricc.
V Soběšicích potkáváme velké množství týmů. Vylepšili jsme si pozici. Vyzvedáváme na 19 místě, tři hodiny za Voly-a-gery.

6) OLGA (1:49 - 3:54) = 125 minut
Pouštíme se do luštění a po přepočítání všech čárek, obloučků zjišťujeme, že jsou taky v několika výškových hladinách. Tato informace nás dokáže zavést asi nejvíc při luštění na zcestí. Navíc absolutně netušíme, na co je dole těch 19 písmen ze jména OLGA.
Bez nich bychom si šifru spíš uměli představit. Nejvíc nás láká udělat z toho textu psací písmo. Ale nějak se nám to nedaří.
Dokonce během luštění padá i nápad udělat z toho tiskací písmenka, ale nechytáme se. Ranní luštění nám moc nejde, Redbully nepomáhají a tak se nakonec hádáme o tom, kdy vezmeme nápovědu.

Zadání šifry ze stránek: i-Nula 6

Moc se nám nedaří vymanit se z psacího písma a čím dál častěji padá návrh vzít nápovědu. Ricc standardně nic neříká, protože ten je vždy proti. Pája si vzala nápovědy raději k sobě, abychom je nemohli jen tak stříhat, ale nakonec ji udoláváme a stříhá nápovědu číslo dvě. Snad nám pomůže víc, jak nápověda na dvojce.

POČÍTÁM, ŽE OLGA BY MI TO MOHLA POMOCI ROZLOŽIT.
PAK ZBÝVÁ JEN NAJÍT SPRÁVNÉ SLOŽENÍ A PROSTĚ TO PŘEČTU.

No nic proti, ale pro nás je to zase nápověda typu Titanic. S tou jdeme jen ke dnu. Fakt se nám nedaří to nějak rozlousknout a proto to končí nevyhnutelně a to je deadka. Voláme, přesouváme se.

6-7 přesun 3:54 - 4:22 = 26 minut

Při přesunu fotíme, co kdyby se nám to hodilo...

7) NeSudoku (4:22 - 5:27) = 65 minut
Dostáváme pěkně barevné zadání. Teda poté, co jsme ztratili Zuzu a Dejwa na kopci a přišel nás navštívit Dero z Přizdisráčů.
Pouštíme se do brainstormingu. Okamžitě mě napadá, že by to mohlo být sudoku (jsem tím tak trochu postižený, pozorný čtenář si všimne, že tato reportáž je na webu věnovaném sudoku, který vytvářím), takže se tím snažíme zabývat. Další z variant jsou kódované obrázky.
Sudoku se bohužel při všech pokusech sporuje téměř okamžitě a kódované obrázky nás nenapadají, jak by se daly řešit.

Zadání šifry ze stránek: i-Nula 6

Spousta nápadů má jepičí život. Nedaří se nám vymyslet nic, co by mohlo spojovat tu mřížku 6x6 a ty barevné dělené čtverečky. Navíc když 4 z nich jsou ještě i mimo rastr.
Co tím autoři zamýšleli? Nebudu vás napínat, přemýšleli jsme, ale nic kloudného jsme nevymysleli. Bereme nápovědu a jsme na tom asi tak jako při předchozích dvou nápovědách (fakt to je vtip??? Proč nám nepomáhají?).
Deadka je v tomto případě ještě rychlejší. Přeci jen ta předchozí nás hodně vydeptala, protože jsme zase ztratili naději, že bychom mohli vyhrát.
Teď už je to asi jasné. Další deadka hatí plány, ale nemá cenu ztrácet čas.

7-8 přesun 5:27 - 5:47 = 20 minut
Víme, že bude burčák. Rychlé tempo :D
Před vyzvednutím šifry potkáváme Mlhu, zdravíme a jdeme ke stanu (přiťuknutí na vítěžství i Jurou jim asi pomáhá nebo co... :D)
Ještě tipujeme ty mloky, ale to jen tak od pasu, ani nevíme, že tam nějaká cedule byla (jinak bychom ji totiž měli vyfocenou víme?).

8) Burčák a spirály (5:47 - 5:57) = 10 minut
Když už konečně dotipujeme a dobavíme se s Yetim okolo předchozích dvou šifer, nalijeme si burčáku a přesuneme se dál od stanu, dostáváme zajímavou změť spirál a kružnic s tykadélky. Ukazují na sebe, to je jasné.

Zadání šifry ze stránek: i-Nula 6

Zkoumáme zadání, vypadá to na různé spirály, kružnice a počkejte. Vždyť tady se to rozbíhá od té skoro šipky, tady se to rozbíhá na obě strany. Ricc přichází s pozorováním a hned potvrzuje, že se jedná o římská čísla. Rychle dolušťujeme a vyrážíme pro další kolo burčáku.

8-9 přesun 5:57 - 6:13 = 16 minut
Ano zdržel nás ten burčák...
Každopádně se nám o 100% obrací nálada. Nejenom, že jsme si trochu při té prohibici dali do nosu (Dejwova placatice je ještě lepší!), ale přišla krásná, dobře provedená a hravá šifra.

9) Kostičkový slepec (že by Methanol?) (6:13 - 6:21) = 8 minut
Vyzvedáváme zadání a vidíme další dva týmy. Usedáme do lesa mimo keříky a téměř ihned přichází asociace na Brailla. Kostičky jsou rozmístěny tak, že středy stěn vymezují vždy právě šest bodů ve dvou trojicích. Paráda, Dejw má pomůcky, já to čtu z patra (díky Tomovi Hanžlovi a cestě vlakem) a rychle mizíme na další šifru.
Další velice pěkný nápad na šifru. A JÁDRO se rozjíždí

9-10 přesun 6:21 - 6:42 = 21 minut
Během přesunu s Riccem a Pájou řešíme, jak se překládají knížky a jak malinká holčička miluje pivo. Velké pivo. (přeloženo z angličtiny) A podobné vtípky v knihách, kdy překladatel dokáže zprznit nejenom dětskou knížku.

10) Kosodélníky s asociacemi (6:42 - 7:15) = 33 minut
Když si rozložíme ležení, vidíme Pralinky a další tým.
Jdeme na to. Pozorováním si všímáme dvojic slov, které k sobě evidentně patří. Pak to postupem času rozšiřujeme na trojice a Zuza vyndává barvičky a spojujeme slova do trojúhelníků (pouze 2 hrany). Dokonce se to jeví, že by to mohly být rovnoramenné trojúhelníky.
Při hledání se docela dobře bavíme, zapojuje se celý tým. Když máme vyznačených "větší" polovinu, zjišťujeme, že některé ze slov se nám moc nedaří zaškatulkovat. Přichází klíčový nápad, že se jedná o slova, která vždy leží v řádku (na rozdíl od ostatních slov rozházených po listu).
Další týmový nápad je, že se jedná o asociace a slova budou čtvrtými vrcholy a vzniknou nám tak kosodélníky, kosočtverce, obdélníky a čtverce.
Při asociování se hrozně moc smějeme a předháníme se ve vymýšlení.
Zuza nalézá čokoládu => "O"rion a zakřičí to při své soutěživosti tak nahlas, že bychom to mohli ostatním týmům už vlastně všechno říct. Ale není sama, i ostatní se přistihnou, že vykřikují asociace a celý tým se baví. Když pronáším "jednotku", která je vrcholem obrazce s programovacími jazyky => Pascal, tak si obě děvčata sborově řeknou, že to je jediný programovací jazyk který znají, a že to teda taky mohly říct.
Každopádně nám to jde a Pája rozhoduje číst už jen některé z výrazů, abychom se mohli co nejrychleji pohnout dál.
Nějak se nám nedaří vymyslet věci v posledním řádku. Ale když Dejw po vyjmenování skoro poloviny amerických států plácne rukou do čela a zvolá Indiana, tak se hurónský smích všech nedá skoro zastavit.
Víme kam dál, balíme a vyrážíme.

10-11 7:15 - 7:40 = 25 minut
Míjíme Přizdisráče a ROFLCOPTERY a radíme jim vzít si deadku, to jen tak kdyby náhodou...
Vedou nás sourozenci Krumlovi a nejsme si zcela jistí, jestli máme být v klidu. Ale oni ve vzácné shodě ukazují na zkratku a opouštíme velkou, širokou, zpevněnou cestu a vydáváme se směrem do lesa. Pak na ještě užší cestičku až si teda připustí, že jdeme špatně...
Nu což, hrneme to lesem, pak hustníkem a v dáli naštěstí vidíme cestu. Ufff... tak tady snad až tak moc neztratíme.

11) Zrdcadlový sál (7:40 - 8:04) = 24 minut
Dohledávku stanoviště necháváme na Dejwovi se Zuzou a v klidu si sedíme na sluníčku a hodujeme (Ricc má hoodně moc uzeného, ale nepodělí se!)
Dejw volá a tak se za nimi vydáváme k vodárně. Nějaký soupeřící tým nás pěkně prosí, že by rádi nahlédli do naší mapy, že ztratili svoji a potřebovali by si potvrdit cestu. Jsme dobré duše a jistě se nám to někdy vrátí
Zakládáme tábor, luštíme, asociujeme. Zapojuje se celý tým, pěkně to šlape.
Věty máme povětšinou přiřazené, odvozujeme co s tím vlastně budeme chtít dělat a shledáváme, že chceme vymyslet způsob, jak se pohybovat v zrcadlovém sálu. Odpovědi na věty velice často začínají stejně, máme tři sloupce, upravujeme některé ze slov ze špatných na takové, aby začínaly jako úhel OSTrý TUPý nebo PŘÍMo. Podle sloupců odvozujeme kam zahnout.
Dejw kreslí fixem, doplňujeme chybějící a se dvěma tipy (do sporu) dokreslujeme jednoznačnou čáru.
Zuza se měla naučit semaforovou abecedu, ale asi to neklaplo, takže s pomůckami se dáváme do čtení. Trochu se u toho pohádáme, ale funguje to a lezou nám z toho písmenka.
Každý dolušťujeme část a čteme řešení. Vyrážíme.

11-12 přesun 8:04 - 8:24 = 20 minut
Po cestě s námi jdou Dejwovi rodinní příslušníci z týmu NApALm (pěkné, jak skládají jméno, že?).
Na začátku Utěchova přicházíme k radaru a děvčata to rozbíhají postupně z 6km/h na 8, 10, 12 až 14 km/h. Padá nápad, aby to vytáhly až na svůj věk, ale to se míjí účinkem...

12) Notičky (8:24 - 8:55) = 36 minut
Vyzvedáváme šifru a víme, že tady se láme chleba. Sedí tu Alberti, Pralinky a spousta dalších týmů.
Zuza přibíhá se zadáním a vidíme notičky.

Zadání šifry ze stránek: i-Nula 6

To by mohla být šifra pro nás. Zuza ožije a hecujeme ji, aby nám to zazpívala. Říká, že takový rozsah teda určitě nemá, ale za chvilku ji slyšíme jak se snaží si melodii broukat. Proč jsou tam tolikrát to staccato? Ptám se jaká zkrácení a dostává se mi odpovědi, že se jedná o ty tečky nad notami. Dumáme, ale nic se nám nejeví, jako jasná cesta.
Já se držím standardního svého postupu, že když nevím, tak počítám. Kolik se tam nalézá mezipozic od nejnižší noty až po nejvyšší. Udělám v tom sice chybu, ale Zuza se této informace chytá, že by mohlo být těch pozic 26. Nejprve se nedopočítá, ale pak potvrzuje toto pozorování.
Dopisujeme k jednotlivým notičkám písmenka, doplňujeme je všude a řešíme, co budeme asi tak dělat s těmi tečkami. Pája nám tím přečte mezitajenku, že:
POMER FREKVENCI

A to už se do hry plně zapojuje Dejw. Víme, že o oktávu větší tón má dvojnásobnou frekvenci a Dejw říká, že budeme potřebovat dvanáctou odmocninu ze dvou.
Se Zuzou přemítají o temperovaném ladění a stanovují další postup řešení.
Vyndávám kalkulačku, protože to vypadá, že bude potřeba a pouštíme se do určování koeficientů pro výpočet.
Vycházíme z písmenek a jejich rozdílu a Dejw říká, že by nám mohla vycházet pěkná čísla. No neleze teda nic moc, jsou to chlupatá čísla, ale zapisujeme je. Zatím jsme ale nezapojili ta čísla nad osnovou. Co s nimi? Zkoušíme přenásobit co nám vyšlo a hele! Desetinný rozvoj se podobá skoro jako vejce vejci! Odečítáme, přičítáme a teď už je to jen otázkou minutek a klapání do kalkulačky. Ještě si s Dejwem probíráme, že je třeba reflektovat na poměr i v rámci orientace jestli následující tón je vyšší či nižší.
Vše funguje jak má, přičemž práci přerušují Pája s Riccem. Pája chce, abychom dodělali už jen toto a toto písmenko, načež Ricc je mnohem nekompromisnější a chce až to poslední.
Ano přátelé, máme sice půl tajenky, ale přesně víme, kam jdeme. Balíme a mizíme.

12-13 přesun 8:55 - 9:20 = 25 minut
Chvíli před námi odcházeli děcka z NApALmu a Dejw to okomentoval krátce, že to je pro ně typické. Že jistě brali totálku :D
Dejw se Zuzou řeší, kudy se pustíme. Dejw volí cestou necestou a my se spouštíme dolekopcom...

13) Kostička (9:20 - 10:25) = 65 minut
Trefili jsme to na výbornou a můžeme nalepit nálepku. Jaké je naše překvapení, když vidíme, že tu sice nejsme první, ale protože i-Nula má herní systém založený na nápovědách, tak vlastně vedeme. To nám vlévá nevídanou energii do žil a tak se přesouváme, abychom založili ležení a zahájili rychloluštění.

Jedno zadání začneme stříhat, druhé analyzujeme. Ricc během naší týmové práce už zkouší řešit cílový úkol.
Dejw si všímá, že částečky by do sebe lépe zapadaly, když budou různě popřehýbané. Na to taky nabádají různě natočná písmenka, kontruju.
Sice máme nápady rychle, ale protože se je snažíme i realizovat a konstruovat, není to tak snadné. Nakonec máme pěknou kostečku a s Pájou ji i docela obstojně slepíme.
A co teď? Máme na každé stěně něco zašezené. Skreblíme...
VYBORNECI... dohledáváme si L.
A co dál? Zkoušíme aplikovat stejný způsob zabarvování i dál. Nejprve nám vychází JE, to je pěkné... akorát po chvíli se to začíná kazit.
Nu což, znovu a líp. Ale přicházíme na tu stejnou věc.

Nakonec ve dvojicích Dejw a Zuza, Kodyn a Pája řešíme to co jsme vyčetli. S Pájou se nám ve vypsaných šesti stěnách daří vidět různé posloupnosti a tak si je barevně kroužkujeme.
Výsledek je sice trochu bruteforce, ale historie se neptá. Řešení známe, pobavit, napít se ještě slivovičky od Dejwa a jdeme do cíle!!!

13- cíl přesun 10:25 - 10:50 = 25 minut
No tak tady jsme trochu zazmatkovali. Cesta, kterou se chceme vydat je zbytečně dlouhá. Navrhuju krosit přímo do kopce. Dejw zamítá. Po chvilce navrhuje totéž i Zuza. Riccovi se to teda vůbec nelíbí, ale teď už je za i Dejw a tak krosíme přímo do kopce. Kdo ví, co si o tom asi myslí Pája, které se šplhání vůbec nelíbí (přinejmenším tak vypadá).
Ale když jsme nahoře, tak se cesta korytem jeví jako nejlepší možné řešení situace.
Vidíme značku a řešíme, kam se vydáme. Musíme doprava. Jdeme po žluté a řešíme, co by mohlo vycházet u toho cílového hesla.
S Dejwem se shodujeme, že by bylo pěkné na genealogický strom namapovat strom morseovkový. Ricc s námi až tak úplně nesouhlasí, ale to jsou jen domněnky za pochodu.
Zuza zbystří, protože se jí nezdá, kam jdeme. Vyndávám buzolu a říkám, že jdeme rozhodně špatně.
Oponuje, že jdeme docela dobře, ale líbilo by se jí víc, kdybychom šli... Říkám, že jdeme na západ a máme jít na východ, takže jdeme zcela špatně.
Obracíme se a vracíme se zpět na rozcestník, kam jsme vyšli z lesa.
A opravdu, je tu ještě jedna skrytá cesta se žlutou. To je ta naše!
Po cestě se se Zuzou a Dejwem ještě bavíme o temperovaném ladění a už se blížíme cíli.

Jsme tu čtvrtí. Jediný, kdo odevzdal jsou Spící Vol-a-geři, ale mají o nápovědu víc. Kousek od nás jsou Pralinky.
Tak jo děcka, pojďme prolomit to cílové heslo!
Obcházíme Pralinky, které zabraly celou cestičku a nervózně usedáme o kousek dál.

S Dejwem si potvrzujeme, že to co už Ricc vyčetl a vypsal velice pěkně sedí na Morseovkový strom. Já se pokouším číst mezipísmenka, která jsou mezi jmény zmiňovanými v textu, ale nic kloudného to nedává. Děcka dokreslují strom a čtou první písmenka odpovídající bezejmenným rodinným příslušníkům a začínáme získávat text!
Ano, to je ono...
OMLO...
OMLOUVA...
OMLOUVAMSE... a to je vše? NE!
OMLOUVAM SE COLKUM je celé heslo.
Sbalíme si všechny věci a jdeme do cíle sdělit ho orgům.

SPRÁVNĚ!

Cílové heslo odevzdáno v 11:03

Přichází další týmy, my si opékáme špekáčky a pijeme burčák, ale víme, že pro nás dneska ještě vše neskončilo. Během rozprav s příchozími si stále víc uvědomujeme, že na trase jsou ještě dva týmy, které nás mohou porazit. Alberti a Plyšové uvidíme. Zhruba po 25 minutách volají Alberti o záchranu a my máme o soupeře méně. Ufff... jeden šutrák ze srdce je pryč
Ale Plyšáci jsou orienťáci, běhají a i kdyby odevzdali heslo jen 10 vteřin před koncem hry, tak vyhrají!
Deset minut do konce hry.
Pomalinku se celé JÁDRO shrocuje u hrany vykoseného plácku a hypnotizuje cestu, odkud přichází jednotlivé týmy, které se snaží dokončit.
Vždy když se objeví nový tým, tak sebou trhneme.
Minuta, 30 vteřin... 10... Yeti ještě přijmá další a další příchozí a zapisuje je. Neoficiálně padá dvanáctá hodina.
Z nás padá pomalu ta tíha a začínáme si radostně plácat na znamení toho úspěchu. Yeti vyhlašuje konec hry a je to TU!
Gratulují nám Přizdisráči a přichází vyhlášení.

Konečně máme i já s Dejwem tričko ze šifrovačky!

Musím říct, že druhá půlka šifrovačky zcela změnila asi náš většinový postoj k letošní i-Nule. Od osmého stanoviště jsme luštili samé krásné a nápadité šifry a moc jsme si to týmově užívali. Zcela jsme dali zapomenout proklínání orgů a probodávání jejich voo-doo panenek, když se nám v první části až tak moc nedařilo.
A infarktový závěr byl taky nezapomenutelný. Prostě tato hra má svůj herní systém, který umožňuje různé variability při prostupu hrou a nám to letos vyšlo nejlíp ze všech soupeřících týmů.

Díky všem soupeřům, bili jste se udatně!
Díky orgové a fandíme vám do budoucna!

A za rok zase na startu

Sepsal
Kodyn

další reportáže můžete navštívit zde:
Reportáže